Nehorázně rychle utekl rok, na jehož začátku jsme Adélce vycpali dno prvňáčkovského kornoutu ručníkem a zasypali bonbony. Možná nad naším domem stál někdo s kouzelnou hůlkou a mával a mával, aby čas běžel a my ho nestíhali. Je to rok, co si její červené střevíčky prvně vyšláply pěšinku ke školní lavici.
Střevíčky na palci tlačí a z pěšinky je už sakra cesta. Ale nadšení po ní jít se od loňských prvních dní nezměnilo. Už se u nás znovu odpočítávají noci do druhého září.
Mít ve třídě ručník, co nikdo jiný nemá, byl jedním z těch nápadů nad nápady. Rozhodně si ho žádné dítko s Adélčiným nesplete a v řadě ručníků u školního umyvadla právě tenhle vyniká jak věžička ve stavebnici.
Letos přibude jedna věžička na kroužek keramiky a pak taky ... oblečeme pár háčkůháčky světa našeho.
Některé z nich můžou ozdobit i háčky světa vašeho :)
