Lidé s šedými vlasy

Když vešel do plné čekárny, spadla mu šála. Podíval se taky na mě, krasavec. Spadla mi brada...           

Inu, nejlepší roky pánům začínají, když jim šednou vlasy. 

______________________

K narozeninám bych si přála nebýt zamilovaná.  Nejlíp už nikdy. Protože láska většinou nedopadne.  A že je to dobou jsou výmluvy! 

      .....   KECÁÁÁÁM  ;)

Takže až fouknu do svíček, přeju si...

Mít pořád vás, co zvládnete navléct nit, když vevnitř jsem na vic kousků … vy dokážete takový zázraky, že ze srdce mám pak úplný patchwork. Krása. 

( No a protože už je mi dlouho fajn, tak ono to asi co nevidět přijde. Anebo nepřijde. A je naprosto paráda,  jak není nic nad slunce jasný. Jednoduše se ráno probudit a nevědět, jestli budu ten den za Bohyni nebo za debila.  

Přiznávám, že lidí, u kterých mi na jejich pohledu záleží, věkem ubývá … )

Díky všem za další báječný rok na cestách, za ukázání zkratek, Peto veliký dík, že se můžu toulat kouskem tvýho podobně sešitýho srdce ...

Kubo, ty koukej do toho praštit, ať ti konečně ukážu, jak se má na svatbě svědčit tak, aby to dopadlo.

Dál dík veškerým Hrdinům, co pro ně 22 není jenom číslo.

Mami, vím že nejsem žádná žádná žádná hospodyňka, dík že mě v tom nenecháváš se topit.

Peto , tobě díky za to, že to nevzdáváš s mojí děravou hlavou a že jsi normálně skvělej táta.

A Tobě, Pane díky za zkušenost, že ona hranice mezi nebem a propastí muže být tak slabá, že nedokážu posoudit, jestli padám nebo letím.

Díky za další báječné roky!

Snový rok 2016

Napiju se medoviny a vrátím ji zpátky do kabelky. Na mokrou sladkou pusu začne mi padat první sníh. Na špičku jazyka chytám vločky, Silvestr začal.

Brzy mám v láhvi na dně, že už ani nemusím hrdlo zacpávat palcem, abych pak nechodila po návštěvách s ošplouchanou taškou ederem notorika. Vyndám flašku, zatočím s ní proti světlu, abych viděla, kolik … a sakra!! Podezírám se, že jsem to přehnala. Silvestr pokračuje.

Situace si žádá řešení. Do pusy si nakapu zbytek a spolu s ním i nápad, že vlezu prostě do první audiny, co pojede kolem!

„Dobrý večer!“ … a že takový vážně bude.

Tmu narušují obrazce ohňostrojů, ticho zas jejich rány. Došlo mi, jak příšerně špinavý mám svědomí. Snad jsem měla zůstat doma a zpytovat do února. Jenže vždycky bude lepší dobrodružství někde pod hradem, než se doma prohrabovat falešnýma výčitkama. 

Takže, když se leknu asi posedmé … tma, nebezpečí, já se špatným svědomím, princ odhodlaný dojít až k hradu, tohle všechno zasypává první sníh… muselo se To prostě stát.

Ještě, že tma schovává mý červený tváře. Otřu mokrou sladkou pusu a bouchnu se do hrudi, abych zas naskočila.

Páni, ještě nikdy jsem takhle rychle nepila z jedné láhve s princem, co ho sotva znám. Kde budu tímhle tempem za dva roky?

Silvestr 2018

Ani jednou jsem se zatím nelekla, taky střídám se poctivě o láhev ruského šampusu, dostanu zimnici a první pusu.

______________

Snový rok 2016 a vězte, že před všechno, čeho budete letos svědky, jste postaveni záměrně… a buď si z toho něco odnesete nebo to překročíte. Každopádně věci se dějou a my můžeme být rádi, dokud a že jsme toho součástí.

Kafe než se zamíchá

Na stadiónu tisícovka lidí ve žlutočerných šálách, s pivem v ruce, někdo rovnou se dvěma, pak po třetině i s klobásou.

„Kam čuměls, hovado!“ zařve fanoušek k ledu a kousne vztekle do klobásy. A že do horký, rozzuří ho hovado o to víc. Člověk pod ním, teď už v bundě od omastku, překryje synkovi uši a vykřikne, že je někdo píča.

 

___

 

Zbývá sedm vteřin. Puk proletí kolem branky jak havran kolem drátů s vedením.

 

Tři vteřiny do konce hry, d o   z a č á t k u …

 

 

 

Najednou tma ...... Celine Dion a pomalý záběr na pána s tulipánem, co si kleká před slečnu a oba teď zasypávají třpytivé lístečky. Jakože radost ze života. Jakože to největší štěstí, co mohlo pána v životě potkat, stojí na tribuně litvínovského stadionu.

Psssss…. A krom křupnutí v koleni a roztřepaného hlasu slečny je slyšet dál jen šustění lístečků a jak to uvnitř slečny divoce buší.

____ 

 

… A život zdá se být mnohem, třeba snad tisíckrát báječnější… to když pán otevře oči, protáhne záda a mávnutím ruky zažene sen.         D Ě S N Ý ! ! ! !

 

 

Pánovy sny jsou totiž nevýrazné, netřpytí se a nepoletují nad hlavami cizích lidí. Pánovy sny se neodehrávají na zimních stadionech. Začínají se na nenápadných místech, kterými můžou být pokladny supermarketů, oční optiky, autopůjčovny.

 

Než on se takový sen začne, je pán klidný...  asi jako kafe, než se zamíchá. Jako kafe, než do něj hodíte cukr a mlíko a o hrnek cinkáte horkou lžičkou … sny se pak mísí s realitou, pánové jsou z toho celí nesví…

 

Nesví tak moc, že i sobě jsou rázem cizí.

 

Prodloužení. "Ještě mě tak někdy dostanou na hokej!!!"  odchází pán ze stadionu, zlomený tulipán v igelitce, zlomený srdce v bundě.

Doma zaboří hlavu do polštáře s uvědoměním, že ženský jsou jak ty lžičky v kafi.....


 

Jenže pánové, buďte bez obav. Spousta žen Vám dokáže kávu zamíchat, aniž by Vám z ní chtěla upít. A plno žen zvládne zamíchat …. a nepřevrhnout.

Divadlo s parádou

"Je lepší, když u toho jídla budeš sedět."  

"Jo a jo, já zapomněla." Pak plesk, holčička se po sedmé usadí k večeři. Na židli padne jak brambora do talíře ... a za chvilku se z něj skutálí, jako by pod sebou měla vosí hnízdo. 

Vezme do ruky kus sýra a vykouše z něho myš. Potřebuje pro ni taky talířek, takže zmizí do pokoje hledat nádobíčko pro panenky. Když si všimnu, že vosy zase zaútočily, jdu Petrušku zachránit.

I s talířkem pro myšku sedne ke stolu a chystaj se obě jíst. "Počkej, něco jenom najdu," řekne myšce a odběhne do koupelny. Vrací se s největším z lavórů, ve kterém plavou koníčci, co neumí kouzlit, a že prý budou koukat na divadlo. Běžná večeře.

Jestli chcete mít doma divadlo taky se vší parádou, máme tu k mání dvoje sovičky. Stačí houknout.

Představení večeře je u koníčků jistojistě na první příčce v žebříčku kulturních zážitků, protože porovnám-li to například s představením, kdy si Petruška naskládá šestnáct z nich před monitor počítače a ti pak sledují představení "Barbie a kouzelný zámek", tak tohle má aspoň grády. No a to vám pak nepřeju vidět ty znuděný koňský voči, ty výčitky z plastových zorniček. A ty kecy, že lepší je snad skončit v salámu. No příště si to Pepé rozmyslí, jestli šestnáct párů očí u počítače vydžet anebo kamarády zavřít do krabice, ať si tam třeba vypráví vtipy o policajtech.

Na kočičích jevištích odehrají svá dramata holčičky odjinud, takže tímto přejeme jejich rodičům krásné zážitky a nechť si užijí lístků v první řadě, než budou jednou odsunuti někam doprostřed.

Křídla

Už se to pomalu blíží roku, co jsem si z prsteníčku vykroutila prstýnek a i s certifikátem jeho pravosti ho hodila do ... ( informaci doplním, až ho najdu).

Současně jsem se zařekla, že se tři roky nezamiluju, že život můj teď bude se znovu narostlými křídly stejný, jako byl, když mi bylo osm. A začala jsem si to skutečně vychutnávat, jako když uteče křeček z akvárka.

_

Nejvíc mě na začátku bavilo lehnout si na koberec a o nic se nesnažit. Koukat kam chci, dýchat jak chci nebo třeba i nedýchat. Nebo to, že nedýchám, jenom předstírat - sama před sebou. A vydržela jsem nedýchat dlouhých třicet sedm minut. Nestál u mě nikdo s otázkami, nikdo s radami a stopkami v ruce. Čas běžel jen v mý hlavě. 

I kdybych se tenkrát prostě do toho koberce zabalila, nestál tam nikdo, kdo by nade mnou protočil oči.

"Je-li dáma zamotána v koberci, sluší se ji opatrně odrolovati. A to způsobem, který by jí neponičil účes a nepomačkal šat. Následně je vhodné se jí za vše omluvit. "

Naštěstí u mě nepřešlapuje nervózně žádný z naučených gentlemanů řídící se příručkami, takže si klidně můžu v koberci třeba hnít, ač není to zdravé.

_

Dnes mi narostla další křídla. Ještě silnější a pevnější, co unesou mě přes připravený nástrahy. Díky nimž přeletim pasti, s dětmi v rukou.

"Navrhuji, aby naše manželství bylo rozvedeno..." řeknu pánovi v taláru a tiše dodám, že "z koberce mě už nikdo nedostane."

A když soudce čte, že už můžu být zase sama sebou, že jestliže vnímám, že srdce je pro mě důležitější než rozum, znamená to, že srdce je pro mě tedy důležitější, než rozum. A kdyby se celej svět na hlavu stavěl, pořád to budu mít stejně. No a jak mi to začíná docházet, tak najednou na zádech se mi pomalu rozbalujou průsvitný křídla z nitek, za který mi už tahat nikdo nebude.

_

Dávám si tři roky. Přes práh bytu nepustím nikoho, kdo nenosí sukni a pod tu mojí by se mohl chtít dostat. Tři roky budu opečovávat své dva páry křídel a když budu chtít, zabalim se do koberce třeba na pět dní. Ať si klepou na naše dveře pánové s dobrým vínem a úmyslem, ať zvoní. Z koberce se nehnu, chci si zachránit svoje křídla.

Hlavně, aby žádný z těch pánů za dveřma neměl hezký voči. No a ještě aby se na mě snad jima díval. A byl by u toho hrozně hodnej, no to bych asi nedala - křídla nekřídla.

Je to tedy tak, že plán následujících tří let je jasný - užít si letu, radosti z toho, že všechno je úplně obyčejný, vyhnout se pastem a ...

... a krásným očím se vyhnout.

Důležitý je mít tohle všechno zapsaný a nosit s sebou. To kdyby se náhodou objevil nějaký pokušitel, co by nejdřív okukoval mý křídla a pak mě chtěl o ně připravit. 

I žínka se dá milovat

 Kterou milujete Vy?

I v sámošce za kočku

Původně měla tohle být taška na máslo a rohlíky pro sestru k dubnovému svátku ... ale než jsem byla schopná se posadit k počítači a vyťukat tyhle tři řádky, tak ji můžu představit - vzhledem k jejímu včerejšímu prvnímu termínu porodu - jako takovou akorátní tašku na pleny.