"Rovných třista" hlásí paní s dvěma culíky a napije se rychle malinovky. Růžové perličky jí svítí na rtech, než je rukou setře. Na plášti má cedulku Eliška. Pak nastaví perličkovou ruku a já do ní vkládám tři stovky. "Jé a tašku si vlastně vezmu," řeknu potom, co si představím, jak šťávu, dva zatavené salámy a kilové karamely nesu přes půl rozsvíceného města jen tak v ruce.
"Mám tu igelitové po pěti a malé po dvou," řekne perličková. "Tak za dvě mi určitě bude stačit..." a začnu hledat dvě koruny. A mince přede mnou utíkají a kdyby mohly, tak se peněženkou prokoušou, jak Paleček z torby kupcovi. Nakonec vítězím a taška je moje.
S perličkovou se rozloučím a naskládám nákup. A půl rozsvíceného města je mi svědkem, že zatavená šunka dokáže malou za dvě protrhnout.
Taška na čokoládové karamely
 |
Je s nadšením a rozzářenýma očima ušita podle časopisu Marina, Bellet design.
Žádné komentáře:
Okomentovat