Umělecké počiny našich dětí nám zůstanou ukryty v hlavách i kvůli vyprávění našim vnoučatům.
K ušití pastelkovníku mě inspirovala jak Cingrlata z Marinní galerie, tak jsem později využila i Belletčin návod.
Jako dítko jsem moc pěkně malovala... nebo jsem si to o sobě alespoň myslela. Bohužel jediný můj obrázek z dětství, který mi byl záhadným způsobem vtlačen do galerie mého mozku, je rudovlasá Ariel na formátu A1. I s odstupem času považuji toto dílo za skutečně vydařené.
S lítostí však začínám pomalu zjišťovat, že své malířské schopnosti ztrácím. A ujišťují mě v tom zejména situace takové, kdy si u nás doma prohlíží někdo obrázek, co jsem holkám namalovala, a zeptá se mě:"To jsi malovala ty nebo Adélka (5let)?"
Tudíž mé malířské sebevědomí se v současnosti dá srovnat s pár zrnky ve špetce soli. O to víc soli ale náleží mé dcerce. A až éru hlavonožců překročí i naše mladší z holčiček, bude mi zřejmě i těch pár posledních zrnek vysbíráno.
jen tak dal ;-)
OdpovědětVymazat