Kde jako bydlíme

Když jezdíme s holčičkama večer tramvají, radujeme se k údivu ostatních cestujících ze světel v oknech, z jedlí a smrčků zabalených ještě v sítích na balkonech a taky hrajeme hru na to "kde jako bydlíme". Každá si vybereme bydlení tam, kde se nám nejvíc líbí výzdoba. Zřejmě taky bydlíme i u někoho z vás, a tak se prosím s mými holčičkami spíš radujte, než že byste se s nimi o něco snažili.

No a než dojedeme z konečný od babičky na konečnou u nás, máme páni bytů... a když vystoupíme, jdem do toho skutečného. A že jdem parkem, kde není z čeho vybírat, změníme hru na "kdo šlape na čáry, nemá něco rád".

Týden jsme nejedli banány. Teď, když už máme konečně natrénováno, riskujeme a přidáváme si bonbony, žemlovku, lízátka ... ale někdy zařadíme i tlustý maso, a to pak jsou čáry v parku celém našimi velkými kamarádkami. Takže tímto způsobem doskáčeme k onomu skutečnému domovu.

I my jsme si v něm letos natáhli na balkoně hada z malých žároviček a na okna postavili svícny. A když to velký žlutý kulatý venku zhasne, my svítíme.





Náš balkon je však na straně spíš do nikam, než do nějaké z ulic, takže našeho hada vidí možná tak děti se zmrzlýma rukama z ještě zmrzlejších houpaček a hlavně pejskaři. Sbírající i bezohledové. A těm druhým bych přála pod stromečkem najít hlavně to, co kdy někde nesebrali. A u toho by měli lísteček s informací, že "když se šlápne do hovínka, úplně to nevoní." Ten lísteček by si u stromečku položili na hlavu, zamávali by rukama a řekli Abrakadabra. A jak by lísteček sám zmizel, tak oni by nabrali rozumu a příští rok by Vánoce měli šťastné a voňavé.

Takže světel si večer vážně užíváme, stejně jako si jednoho rána v příštím roce budeme užívat vyúčtování od čezu. Ale což, nepůjdu další rok k holiči a je dorovnáno. Já jako malá si pamatuju, že moje babička o penězích předemnou nikdy nemluvila. A měla pravdu.

Čokoládky do školky na zítřejší čertí rej