Letošní dort

"Něco si přej," říkáme a z malinové pusy to zafičí. Nad hlavou se začnou vznášet obláčky přání a je mi jasné, že se od těch mých, co jsem měla před čtvrt stoletím, zas tak moc lišit nebudou.

Roky jsem si přávávala neviditelného koně, který by mě vozil do školy v kočáře s ohromnými koly. Když se mi přání po několikerém sfouknutí svíček a po spoustě spadaných hvězd nesplnilo, začala jsem si myslet, že to nefunguje. Smířila jsem se s tím, že budu do školy chodit i dál s kamarádkou pěšky.

S každým dalším dortem mi mé tehdejší přání přišlo čím dál víc hloupější a já si začala přávat věci reálné. Brusle, knížka, boty, stroj ... 

Plameny dalších dortů však problikávaly jiskřičkami jistoty - jakože s největší pravděpodobností ty brusle, co jsem si minulý týden "jen tak zkoušela", dostanu. Jakože ta knížka o psech, ve které jsme listovali v knihkupectví před nádražím, je pravděpodobně v tom kostkatém balíčku, co drží babička.

Prostě fičení na svíčky začalo najednou fungovat, taky hvězdy tomu asi pomáhaly a já byla šťastná.

Dneska naše holčička sfoukává svíčky už po šesté a já se možná hrozně pletu v tom, co všechno nesou její obláčky. Ale moc si přeju, že jestli by se jí měly někdy rozplynout, tak ať je to až po hromadě dalších dortů.

Takže ten letošní rozkrájím a začnu rozdávat ... holčičky, babi, děda ... tady pro tatínka, i tetě talířek, pro mě kousek ... a jeden mému koni.

Na splněná přání

Batůžek šitý podle Mariny, Bellet design. Kabelka takový hokus pokus design.