Ve dnech, kdy jsem sfoukla pomyslných třicet svíček (bylo to dvakrát, takže počet svíček se mi zřejmě znásobil - což v poslední době vnímám, že právem... protože občas je to na dva pomocníčky, co by mě zvedali z gauče a chodili mi nakupovat, taky za mě vařili polívky a ráno za mě otvírali oči), tak v těch dnech jsem otevřela dvě veliké krabice. Kávovary z Datartu v nich nebyly, za což mnohokrát děkuji :)

středa 16. května 2012

P+M=VHL



Na hřišti za barákem kreslí holky z  naší ulice křídama paňáka, okřídlené víly, po chodnících šipky, nebo taky občas píšou do srdíček sny svých kamarádů. Nepřátelům kreslí vedle jmen kosočtverce. Potom zaprší, sny jsou smazány a z kosočtvercaté Lucky je zas bezva holka. Náš sen z chodníku taky už voda dávno smyla, ale máme ho s manželem napsaný v oddacím listě. Forévr s razítkem. A neuděláme s tím už nic, ať si proprší třeba celý květen a vyplaví nám to brambory.



Do naší rovnice o dvou známých se připojilo časem ještě A a P, s tím, že A►P. Když si čas od času doma provedeme zkoušku, tak zjistíme, že všechno sedí. Pravda, sem tam si někdo stoupne, rovnítko se nám přeškrtne, ale my nepřestáváme přepočítávat, dokud se nedohrabeme správného řešení.

Nejmladší z rovnice začala v březnu chodit do školky. Říká, že ona chodí do malinký školky, protože je malinká a starší ségra, ta že chodí do veliký. Ať je to školka třeba pro trpajzlíky, hlavně že je pět minut od baráku. P má v malinký školce báječné paní učitelky, značku pejska a zapomenutou Šmoulinku. Prostě už nám i druhá holčička vyrostla z batolete. S metrem a kousek má nárok na to, být už opravdickou holčičí maminkou. Po ségře podědila pro svou Nanynku kočárek a od začátku jara mohly na procházku s kočárkem vyjíždět už obě naše holčičí mámy. 

Jezdíme kolem domu, po parku nebo třeba nakoupit. No a já zjistila, že do těch jejich kočárků narvu chleba, rajčata, čtvrtku melouna a něco dobrýho. Sice jsem musela nejdřív holčičí mámy přesvědčit, že když byly ony malé, tak taky přece jezdily zasypaný jídlem, že zasypaný jídlem jezdí vlastně všechny miminka, a že co by to bylo za mámu, kdyby aspoň jednou své miminko takhle nezahrabala do rajčat.

Takže jsme jely domů, já s taškou lehčí o čtyři kila a maminky pyšné na své zahrabané děti. 

Nanynka byla za své obzvlášť významné zásluhy v převozu potravin odměněna novým potahem na kočárek. Veselejším, pevnějším, takovým, co příště uveze melouna celého.



Nanynce za zásluhy










Časem Nanyka dostane i nový košík na kočárek ... aby tím oranžovým nelákala mouchy.