I žínka se dá milovat

 Kterou milujete Vy?

I v sámošce za kočku

Původně měla tohle být taška na máslo a rohlíky pro sestru k dubnovému svátku ... ale než jsem byla schopná se posadit k počítači a vyťukat tyhle tři řádky, tak ji můžu představit - vzhledem k jejímu včerejšímu prvnímu termínu porodu - jako takovou akorátní tašku na pleny.

 

Na všechny háčky světa

Nehorázně rychle utekl rok, na jehož začátku jsme Adélce vycpali dno prvňáčkovského kornoutu ručníkem a zasypali bonbony. Možná nad naším domem stál někdo s kouzelnou hůlkou a mával a mával, aby čas běžel a my ho nestíhali. Je to rok, co si její červené střevíčky prvně vyšláply pěšinku ke školní lavici. 

Střevíčky na palci tlačí a z pěšinky je už sakra cesta. Ale nadšení po ní jít se od loňských prvních dní nezměnilo. Už se u nás znovu odpočítávají noci do druhého září.

Mít ve třídě ručník, co nikdo jiný nemá, byl jedním z těch nápadů nad nápady. Rozhodně si ho žádné dítko s Adélčiným nesplete a v řadě ručníků u školního umyvadla právě tenhle vyniká jak věžička ve stavebnici.

Letos přibude jedna věžička na kroužek keramiky a pak taky ...  oblečeme pár háčkůháčky světa našeho.

 Některé z nich můžou ozdobit i háčky světa vašeho :)

Další svíčka

K další zapálené svíčce na mém dortu života jsem si nadělila novou peněženku. Místo rodičáku by se v ní měla začít objevovat výplata, ale kdo dneska ví. Zítra třeba vědět už budu.

Rozhodně se situace v přihrádkách změní. Možná k lepšímu, možná k horšímu, že ani přihrádky nevyužiju a bude mi stačit kapsička na drobáky, a možná k tak lepšímu, že budu muset koupit další dvě skříně na látky.

Ať to bude jak to bude, k narozeninám si přeju zdravou rodinu a ať na mě ze všech stran mrkaj šťastný oči    .... zejména ty mých dětí.

Kuřata

Dalším velikonočním souborem po soukromém jaru je kolekce "Kuřata".

Samozřejmě mi hlavou proletěla hromada velevznešených názvů pro další kolekci (např. poulet heureux nebo

koleksi ayam...

... ale že jsem vybíráním názvu pověřila téměř čtyřletou dcerku, která mi navrhovala "Kolekce Koník, Vlasy nebo Cukrkávalimonádačajrumbum", tak se mi Kuřata zdála názvem nejpříhodnějším.

Soukromý jaro

Nedá se nic dělat s tím, že jaro je pořád daleko. Že nohy mám ledový tak, že mi při chůzi skoro cinkaj.

Nemám ráda zimu. Soukání dětí do kombinéz a omotávání šálama. "Holky, aspoň oči si musíme nechat koukat." Jó, to by bylo kolikrát fajn hodit děti do spacáků a vozit je klidně na trakaři - lidi, nelidi, ať si koukaj. Protože ono jinak jít pro čtyři rohlíky do večerky před domem je pro nás aktivita téměř na hodinu. Zima mě dělá ještě víc neohrabanější, než skutečně jsem. A línější. 

No a když se někdy cítím fakt hodně rozbitá, musím se jít do sprchy pořádně opařit. A když pak mám ruce, nohy červený, rychle na sebe navleču svoje vrstvy a chvíli pak zas normálně funguju.

Když se mi po dnešním opaření přesunul osobní vypínač na pozici ON, využila jsem toho a udělala jsem si soukromý jaro.

Což mi připomíná, že už bych pomalu mohla uklidit vánoční výzdobu, protože ještě pár měsíců a už nebude mít smysl ty světýlka sundavat. 

A až si jara užiju, odnese ho malá Pepé dětem do školky.

Veškeré mé dosavadní snahy namalovat o velikonocích aspoň jedno krásné vejce byly marné. Letos díky nápadům z fb už vím jak na to.





A až u večerky uvidíte trakař, kupuju vevnitř rohlíky.