I v sámošce za kočku

Původně měla tohle být taška na máslo a rohlíky pro sestru k dubnovému svátku ... ale než jsem byla schopná se posadit k počítači a vyťukat tyhle tři řádky, tak ji můžu představit - vzhledem k jejímu včerejšímu prvnímu termínu porodu - jako takovou akorátní tašku na pleny.

 

Další svíčka

K další zapálené svíčce na mém dortu života jsem si nadělila novou peněženku. Místo rodičáku by se v ní měla začít objevovat výplata, ale kdo dneska ví. Zítra třeba vědět už budu.

Rozhodně se situace v přihrádkách změní. Možná k lepšímu, možná k horšímu, že ani přihrádky nevyužiju a bude mi stačit kapsička na drobáky, a možná k tak lepšímu, že budu muset koupit další dvě skříně na látky.

Ať to bude jak to bude, k narozeninám si přeju zdravou rodinu a ať na mě ze všech stran mrkaj šťastný oči    .... zejména ty mých dětí.

Dnešní večírek

Vypukne to dnes v devatenáct. Po dlouhý době budu venku za tmy. Po dlouhý době nebudu v pyžamu u počítače nebo s nůžkama v ruce. Sestřenka má prodlouženou a pro mě to bude něco jako Silvestr. Nepočítám-li Šípkovou Růženku v divadle, tak moje největší letošní kulturní akce. Rozhodla jsem se ji náležitě užít a patřičně oslavit. Do koly jsem si nalila decku bílýho, čapla jsem nejhořčejší z Fidorek a s oslavou prodloužený jsem začala ve vaně... z koupelny jsem vyšla sice s pusou čokoládovou, ale celkově líbivější.

Začnu hrabat ve skříni, až najdu, páni, dokonce sukni. A pořád mi je stejně... zip jsem nezapla už loni, takže kopce bonbonů, co jsem spořádala u šicího stroje, se na mě nepodepsaly. Nebo aspoň ne v místě, kde má sukně zip. Tak sláva, budu dneska večer na tý párty za holku.

Teď najít ještě něco nahoru. Nejlíp něco uzavřenýho, do čeho se strčí hlava a dole, až pod nezapnutym zipem se to něčim stáhne.... no nic podobného jsem bohužel nevyhrabala ani v mojí ani v manželově skříni. Ale nezoufám, máme ještě dvě komory a sklep.

Po hodině hledání zoufám, oslava ale i přesto pokračuje, víno chutná čím dál víc a mně je čím dál víc jedno, co bude nahoře. Vylosuji si ze skříně dvě tílka a je jasné, v čem půjdu. 

Ještě by to chtělo něco na nohy, si říkám a zároveň zjišťuji, že do eSkových silonek se prostě nenarvu. Raději rovnou sáhnu po velikosti největší a vida, jakou mám hned kolem sebe rezervu. Na tu dnešní slávu mohla bych vzít klidně ještě i nějakou kamarádku. Oko! Moje vyvalený a jedno u palce. 

Vezmu nit a začnu šmodrchat... no a punčochy jsou zas jak nový. Nějaké nutné opravy pak ještě udělám na obličeji, ač bez výsledku ale s nadějí.... no a večírek může začít. 

Na  dnešní večírek 

Kabelka šitá podle Mariny, Bellet design. Zprávy z večírku podám :)

Já, žena s ledviňákem

Ve vytahaném tričku a flekatých teplácích, navíc s ledvinovým pásem, protože mi stačí trošku ofouknout a je to, snažím se na kolenou seškrábat nožem z koberce fleky z modrých modelín.

Někdo zvoní a já se zrovna dostala k tak pěknému kousku. No ale k oknu jdu, a že pošta a ať jdu dolů. Hodím na sebe kabát a od krku po kolena se stanu dámou, která právě dělá lasagne s olivami a popíjí u toho čevené. Usměje se na pošťáka, mávne a vyjede zpět do čistoty svého nóbl bytu.

Balíček hodím na gauč a stanu se zase skutečnou Já v obyčejném doma. Manžel mě musí jistojistě hodně milovat hlavně pro to, jaká jsem uvnitř. Já, žena s ledviňákem.

"Běžte si sníst ty jogurty," volám s nožem v ruce někam do neurčita. A volám pozdě, protože už si prohlížím, cože to je na stole za vydařenou koláž. Kola, kružnice...množiny! Mé děti jsou naprosto geniální. Desítky kružnic na dřevěném stole, přičemž ubrus je součástí hned čtyř. Jak neobyčejné! Nemůžu vyjít z úžasu. Kam se hrabou flíčky z modelíny na matematiku mých dětí. Já jsem vážně tak moc překvapená, že už jsem přes dvě minuty ani nemrkla a leknu se, jestli jsem proboha nezapomněla u prsou tlouct.

V tom ke mně jdou sladké a růžové ruce. Voní to jahodami po celé místnosti, voní to smetanou. A u prsou se mi to roztlouklo ještě rychleji, to když jsem viděla tu radost růžových rukou z prachobyčejných množin.

Když chci

Když chci, umím být také dámou v silonkách a v botkách špičatých tak, že v nich zvládnu dojít na tramvaj a dál už to dost dobře nejde. Dámou s kabelkou a s ohromným květovaným deštníkem... ale pravdou je, že radši bývám tou, která pozoruje kola a kružnice a společně s růžovýma rukama se při tom drží za hlavu a říká si "Jůva!" U prsou jí tluče a voní jahodami.

Kabelka ušita podle Mariny, Bellet design. Voní jahodami.

Na zlaté lžičky

"Koukej mami, teď je princezna!" a já zvedám své unavené oči k panně s růžovou ploutví. Položím mokrou utěrku na židli, ještě rychle zamíchám omáčku a sedám si k nim.... kolem gauče se vzduch zamihotá. To mé holčičky se právě proměnily. V myšlenkách bez hranic to dokázaly, korunky se jim na hlavách blyští a já to holčičkám začnu závidět. 

Odpoledne vyjdou před dům a šaty se jim zavlní nad chodníkem z dlaždic. Kolem budou chodit lidé s igelitkami a šaty mých princezen budou od prachu tmavší a tmavší. Večer se usadí k ohromnému stolu a poručí si čokoládovou zmrzlinu. Ze zlaté lžičky olíznou šlehačku a zapijí to pomerančovým džusem z pocukrovaných sklenic. Pak se schovají do svých komnat .. to aby se staly zase mými holčičkami.

Když holčičky usnou, vydám se do ulic a už v šeru sháním zlaté lžičky. Po chvíli je seženu, hodím je do kabelky ... koupím si zmrzlinu a stanu se princeznou.

Kabelka na zlaté lžičky

Kabelku jsem šila podle časopisu Marina, Bellet design. Přitom ujídala lentilky a pila limču z pocukrované sklenice.

Do tisíce

Na celém podzimu nejkrásnější jsou žluté listy javorů, ty s červenými okraji. Mít kopec javorových listů, tak se v něm v fakt špatných chvílích, kdy už je to prostě na to pětkrát se zhluboka nadechnout a nechat si tím zamotat hlavu, zahrabu a neviditelná počítám do tisíce. Se zavřenýma očima už sotva bych dýchala a myslela si "Ach jo, ach jo."

Pak přiběhl by můj princ s hráběma, listy rozehnal a chytil mě. A z ruky by se mi začaly sypat uschlé kousky podzimu.

Kabelka další z tisíců

Kabelka vznikla díky tomu, že jsem byla včas odhrabána. 

                              Ušito podle Mariny, Bellet design. 

                          

Igelitové po pěti, malé po dvou...

"Rovných třista" hlásí paní s dvěma culíky a napije se rychle malinovky. Růžové perličky jí svítí na rtech, než je rukou setře. Na plášti má cedulku Eliška. Pak nastaví perličkovou ruku a já do ní vkládám tři stovky. "Jé a tašku si vlastně vezmu," řeknu potom, co si představím, jak šťávu, dva zatavené salámy a kilové karamely nesu přes půl rozsvíceného města jen tak v ruce.

"Mám tu igelitové po pěti a malé po dvou," řekne perličková. "Tak za dvě mi určitě bude stačit..." a začnu hledat dvě koruny. A mince přede mnou utíkají a kdyby mohly, tak se peněženkou prokoušou, jak Paleček z torby kupcovi. Nakonec vítězím a taška je moje. 

S perličkovou se rozloučím a naskládám nákup. A půl rozsvíceného města je mi svědkem, že zatavená šunka dokáže malou za dvě protrhnout.

Taška na čokoládové karamely

                                                                   
                                                                                                                            

Je s nadšením a rozzářenýma očima ušita podle časopisu Marina, Bellet design.