Nedá se nic dělat s tím, že jaro je pořád daleko. Že nohy mám ledový tak, že mi při chůzi skoro cinkaj.
Nemám ráda zimu. Soukání dětí do kombinéz a omotávání šálama. "Holky, aspoň oči si musíme nechat koukat." Jó, to by bylo kolikrát fajn hodit děti do spacáků a vozit je klidně na trakaři - lidi, nelidi, ať si koukaj. Protože ono jinak jít pro čtyři rohlíky do večerky před domem je pro nás aktivita téměř na hodinu. Zima mě dělá ještě víc neohrabanější, než skutečně jsem. A línější.
No a když se někdy cítím fakt hodně rozbitá, musím se jít do sprchy pořádně opařit. A když pak mám ruce, nohy červený, rychle na sebe navleču svoje vrstvy a chvíli pak zas normálně funguju.
Když se mi po dnešním opaření přesunul osobní vypínač na pozici ON, využila jsem toho a udělala jsem si soukromý jaro.
Což mi připomíná, že už bych pomalu mohla uklidit vánoční výzdobu, protože ještě pár měsíců a už nebude mít smysl ty světýlka sundavat.
A až si jara užiju, odnese ho malá Pepé dětem do školky.
Veškeré mé dosavadní snahy namalovat o velikonocích aspoň jedno krásné vejce byly marné. Letos díky nápadům z fb už vím jak na to.
A až u večerky uvidíte trakař, kupuju vevnitř rohlíky.
