Ve dnech, kdy jsem sfoukla pomyslných třicet svíček (bylo to dvakrát, takže počet svíček se mi zřejmě znásobil - což v poslední době vnímám, že právem... protože občas je to na dva pomocníčky, co by mě zvedali z gauče a chodili mi nakupovat, taky za mě vařili polívky a ráno za mě otvírali oči), tak v těch dnech jsem otevřela dvě veliké krabice. Kávovary z Datartu v nich nebyly, za což mnohokrát děkuji :)

Co se děje pod lustrem přes den



I naše děti si při vyrábění pod lustrem již vyseděly v polštářích své vlastní důlky. Do koberce vydupaly kolečka vzteku, že přilepená špejle nedrží ... nebo že přilepená špejle drží už moc a nejde sundat. 

Vydupaly tam i kolečka radosti, že se jim něco hrozně povedlo a že bude maminka muset koupit další ohromnou krabici na výrobky.  Krabici, která se po letech zapráší. 

Po dalších letech se z ní prach setře jako z našich vzpomínek a já uvidím zase ty dvě malé holčičky, co vydupávají kolečka na koberci, který jsme tenkrát měli.