Ve dnech, kdy jsem sfoukla pomyslných třicet svíček (bylo to dvakrát, takže počet svíček se mi zřejmě znásobil - což v poslední době vnímám, že právem... protože občas je to na dva pomocníčky, co by mě zvedali z gauče a chodili mi nakupovat, taky za mě vařili polívky a ráno za mě otvírali oči), tak v těch dnech jsem otevřela dvě veliké krabice. Kávovary z Datartu v nich nebyly, za což mnohokrát děkuji :)

neděle 30. října 2011

Na zlaté lžičky


"Koukej mami, teď je princezna!" a já zvedám své unavené oči k panně s růžovou ploutví. Položím mokrou utěrku na židli, ještě rychle zamíchám omáčku a sedám si k nim.... kolem gauče se vzduch zamihotá. To mé holčičky se právě proměnily. V myšlenkách bez hranic to dokázaly, korunky se jim na hlavách blyští a já to holčičkám začnu závidět. 

Odpoledne vyjdou před dům a šaty se jim zavlní nad chodníkem z dlaždic. Kolem budou chodit lidé s igelitkami a šaty mých princezen budou od prachu tmavší a tmavší. Večer se usadí k ohromnému stolu a poručí si čokoládovou zmrzlinu. Ze zlaté lžičky olíznou šlehačku a zapijí to pomerančovým džusem z pocukrovaných sklenic. Pak se schovají do svých komnat .. to aby se staly zase mými holčičkami.









Když holčičky usnou, vydám se do ulic a už v šeru sháním zlaté lžičky. Po chvíli je seženu, hodím je do kabelky ... koupím si zmrzlinu a stanu se princeznou.




Kabelka na zlaté lžičky




Kabelku jsem šila podle časopisu Marina, Bellet design. Přitom ujídala lentilky a pila limču z pocukrované sklenice.



Žádné komentáře:

Okomentovat