Už
se to pomalu blíží roku, co jsem si z prsteníčku vykroutila
prstýnek a i s certifikátem jeho pravosti ho hodila do ... (
informaci doplním, až ho najdu).
Současně
jsem se zařekla, že se tři roky nezamiluju, že život můj teď
bude se znovu narostlými křídly stejný, jako byl, když mi bylo
osm. A začala jsem si to skutečně vychutnávat, jako když uteče
křeček z akvárka.
_
Nejvíc
mě na začátku bavilo lehnout si na koberec a o nic se nesnažit. Koukat kam chci, dýchat jak chci nebo třeba i nedýchat. Nebo to, že nedýchám, jenom předstírat - sama před sebou. A vydržela jsem nedýchat dlouhých třicet sedm minut. Nestál u mě nikdo s otázkami, nikdo s radami a stopkami v ruce. Čas běžel jen v mý hlavě.
I kdybych se tenkrát prostě do toho koberce zabalila, nestál tam nikdo, kdo by nade mnou
protočil oči.
"Je-li
dáma zamotána v koberci, sluší se ji opatrně odrolovati. A to
způsobem, který by jí neponičil účes a nepomačkal šat.
Následně je vhodné se jí za vše omluvit. "
Naštěstí u mě nepřešlapuje nervózně žádný z naučených gentlemanů řídící
se příručkami, takže si klidně můžu v koberci třeba hnít, ač není to zdravé.
_
Dnes
mi narostla další křídla. Ještě silnější a pevnější, co
unesou mě přes připravený nástrahy. Díky nimž přeletim pasti,
s dětmi v rukou.
"Navrhuji,
aby naše manželství bylo rozvedeno..." řeknu pánovi v
taláru a tiše dodám, že "z koberce mě už nikdo nedostane."
A
když soudce čte, že už můžu být zase sama sebou, že jestliže
vnímám, že srdce je pro mě důležitější než rozum, znamená
to, že srdce je pro mě tedy důležitější, než rozum. A kdyby
se celej svět na hlavu stavěl, pořád to budu mít stejně. No a
jak mi to začíná docházet, tak najednou na zádech se mi pomalu
rozbalujou průsvitný křídla z nitek, za který mi už tahat nikdo
nebude.
_
Dávám
si tři roky. Přes práh bytu nepustím nikoho, kdo nenosí sukni a
pod tu mojí by se mohl chtít dostat. Tři roky budu opečovávat
své dva páry křídel a když budu chtít, zabalim se do koberce třeba na pět
dní. Ať si klepou na naše dveře pánové s dobrým
vínem a úmyslem, ať zvoní. Z koberce se nehnu, chci si
zachránit svoje křídla.
Hlavně,
aby žádný z těch pánů za dveřma neměl hezký voči. No a
ještě aby se na mě snad jima díval. A byl by u toho hrozně
hodnej, no to bych asi nedala - křídla nekřídla.
... a
krásným očím se vyhnout.
Důležitý je mít tohle všechno zapsaný a nosit s sebou. To kdyby se náhodou objevil nějaký pokušitel, co by nejdřív okukoval mý křídla a pak mě chtěl o ně připravit.
 |
