Na stadiónu tisícovka lidí ve žlutočerných šálách, s pivem v ruce, někdo rovnou se dvěma, pak po třetině i s klobásou.
„Kam čuměls, hovado!“ zařve fanoušek k ledu a kousne vztekle do
klobásy. A že do horký, rozzuří ho hovado o to víc. Člověk pod ním, teď už
v bundě od omastku, překryje synkovi uši a vykřikne, že je někdo píča.
___
Zbývá sedm vteřin. Puk proletí kolem branky jak havran kolem
drátů s vedením.
Tři vteřiny do konce hry, d o z a č á t k u …
Najednou tma ...... Celine Dion a pomalý záběr na pána s tulipánem, co si kleká před slečnu a oba
teď zasypávají třpytivé lístečky. Jakože radost ze života. Jakože to největší
štěstí, co mohlo pána v životě potkat, stojí na tribuně litvínovského
stadionu.
Psssss…. A krom křupnutí v koleni a roztřepaného hlasu slečny je
slyšet dál jen šustění lístečků a jak to uvnitř slečny divoce buší.
… A život zdá se být mnohem, třeba snad tisíckrát báječnější…
to když pán otevře oči, protáhne záda a mávnutím ruky zažene sen. D Ě S N Ý ! ! ! !
Pánovy sny jsou totiž nevýrazné, netřpytí se a nepoletují nad hlavami cizích lidí. Pánovy sny se neodehrávají na zimních stadionech. Začínají se na nenápadných místech, kterými můžou být pokladny supermarketů, oční optiky, autopůjčovny.
Než on se takový sen začne, je pán klidný... asi jako kafe, než se zamíchá. Jako kafe, než do něj hodíte cukr
a mlíko a o hrnek cinkáte horkou lžičkou … sny se pak mísí s realitou,
pánové jsou z toho celí nesví…
Nesví tak moc, že i sobě jsou rázem cizí.
Jenže pánové, buďte bez obav. Spousta žen Vám dokáže kávu zamíchat,
aniž by Vám z ní chtěla upít. A plno žen zvládne zamíchat …. a nepřevrhnout.
