V šuplíku

První písnička, kterou jsem se naučila na kytaru, byla Dajána. Bylo mi deset, seděla jsem v předsíni na pruhovaném koberci a prstama bolavýma mačkala pořád dokola G,e,C,D. Od toho odpoledne, co se mi to povedlo bez chyby třikrát za sebou, o sobě říkám, že umím hrát na kytaru.

Když už jsem po čase Dajánu zvládala tak, že líp už by mi to ani nešlo, mohla jsem ke kytaře přidat další instrument. Půjčila jsem si od tety sešit Hrajeme na zobcovou flétnu a celých šest lekcí jsem nadšeně hrála na zobcovou flétnu. Nadšení mě přešlo u první dvojdírky a usoudila jsem, že tohle prostě nedám. No za pár let jsem to sice dala, ale prsty mi u toho skoro modraly, jak jsem se snažila tu dvojdírku celou překrýt. Tak na koncerty to zrovna nebylo, ale Ovčáky bych dala s klidem ještě dneska. A zítra třeba taky.

O jedněch Vánocích jsem z lesklého balíčku vybalila kapesní verzi modrého plastového minipiánka na baterky. Ježíšek měl asi mou složku v šuplíku s cedulkou "Ti nadaní" a po Dajáně a šesti lekcích flétny mi zkusil ještě přiložit. Já jsem té příležitosti využila a podle čísel jsem se na piánku naučila dvěma prsty základům hry na klavír. Potom samotné hodiny klavíru na střední škole jsem brala jen jako takový bonus. Po tomto bonusu jsem byla myslím přeřazena do šuplíčku "Bez šance".

I přesto, že jsem tedy nakonec skončila v šuplíku jiném, než na který jsem se skutečně cítila, dala jsem si ještě šanci poslední. Na tahací harmoniku jsem se učila hrát tedy už jako dospělá, a tím pádem jsem dokázala sama rozumně posoudit, jestli mi to fakt jde. Bez ohledu na mé úsudky jsem hrála. Šíleně moc mě to bavilo a kromě muzicírování doma jsem měla tu čest hrát i v několika hospodách. To místo limonád pila jsem tenkrát pivo. A všichni jsme zpívali, já nakoupila jsem si cédéčka s hospodskými odrhovačkami a Hasiči mě proslavili. Vrátila jsem se do prvního šuplíku. Pak mi narostlo hrozně břicho a já se za harmoniku nevešla.

Dnes se na flétnu učí naše starší z holčiček. Prsty jí po dírkách hopsaj, občas to zní už i jako písničky a jí u toho svítí oči. Zatím má sice před sebou hodně zkoušení, než dostane se k dvojdírce, ale myslím si, že budeme patřit do stejného šuplíku.

Soví snový Hokuspokus design.