Ve dnech, kdy jsem sfoukla pomyslných třicet svíček (bylo to dvakrát, takže počet svíček se mi zřejmě znásobil - což v poslední době vnímám, že právem... protože občas je to na dva pomocníčky, co by mě zvedali z gauče a chodili mi nakupovat, taky za mě vařili polívky a ráno za mě otvírali oči), tak v těch dnech jsem otevřela dvě veliké krabice. Kávovary z Datartu v nich nebyly, za což mnohokrát děkuji :)

úterý 15. listopadu 2011

Zprávy z večírku

Jen co se přede mnou otevřou dveře kulturáku, ocitnu se v zemi za zrcadlem. Na ohromné šachovnici začnu skákat z čtverce na čtverec a chvíli jsem velká, pak zase normální. Alenka hadr.


Ve frontě na šatnu, kde před námi slečny úzké a nalíčené se smějí vtipům svých partnerů, se já, o něco širší, úspěšně soukám do sukně. Kolona úzkých slečen jede na jedničku a já co krok vpřed, to ze sebe stáhnu vždy kousek riflí. No než přijdeme na řadu, zvládnu se celá proměnit, ač trošku víc do široka, tak v jednu z nich. A než podáme pani kabáty, ještě se rychle poprášim pudrem a rázem jsem béžová. A už se staré ruce sápou po našich svršcích a malinká ústa říkaj "Dvacet." Tak dáme dvacet a jdem se do horních pater podívat na tu slávu.

Úzké slečny postávají v uličkách a kolem stolů, šaty v pasech stažené ... ostatně, o něco podobného jsem se snažila také, ale můj pas se kamsi poděl a nahradily ho další boky.

Pánové v kroužku říkají něco o špeku a začnou se potom hrozně moc smát ... zřejmě jsem to s tím tílkem na tělo fakt přehnala a najednou se cítím nesvá. Takže cizí jdu najít zrcadlo, abych se ujistila, že přece to není ještě tak úplně zlé. Tedy se ujistím a vrátím se jinou cestou na své místo. Své místo mám u stolu 19 a celý večer se z něj nehnu.

A jak jsem si naplánovala, tak to klaplo. Židli jsem si ubránila, vypila svý červený s kolou a jak pípla desátá, pusa se mi začla otvírat dokořán čím dál častěji. Inu pryč jsou roky, kdy jít spát v pět ráno, nebo dokonce vůbec nejít, mi nedělalo problém. Pípne deset a já už to pyžamo prostě potřebuju.

Takže chvilku před jedenáctou z večírku odcházíme, protože pusu už mám od zívání vytahanou tak, že bych se nezvládla snad ani ničeho napít. Staré studené ruce nám vracejí kabáty a já se zase můžu proměnit abrakadabra zpátky. 

Doma pak už v pyžamu píšu si do diáře datum dalšího večírku. Sestřenka má věneček a Alence hadr se ta dnešní akce u stolu č.19 fakt líbila. Teď už jde ale spát a doufá, že až se ráno probudí, tak bude to už mimo šachovnici.


Deka úplně první


Žádné komentáře:

Okomentovat