Vůbec nikomu to neřekneme

Na tajemství člověka nejvíc dráždí ta těkavost ho někomu vyzradit.  

"Budeme sem chodit a vůbec vůbec nikomu to neřekneme. Slyšíš Lucko, ty to neříkej úplně nejvíc." Stojíme s holkama ve sklepě a každá má teď své kotě. Na mě vyšel kocourek s černými fleky a se spoustou blech. Mňoukal a rozhlížel se po novém doma. Přinesla jsem mu skleněnou misku s mlékem, hladila ho, lovila jsem ho mezi plaňkami cizích sklepů ... měla jsem konečně koťátko. 

Ač to ani Lucka úplně nejvíc neřekla, za čas se i tak naše tajemství provalilo. Zapáchaly totiž nejen sklepy všech nájemníků, ale i chodby byly cítit našimi čtyřmi koťaty. Inu, některá tajemství provalí sami lidé, některá zůstanou navždy šikovně ututlána a jiná jsou provalena prostě takhle.

A tak jsem přišla o své kotě, sklepy se vyvětraly a začaly se zamykat. Zamykají se pořád, přestože dnes už by nás s holkama nic podobného nenapadlo.

Další věcí, kterou jsme s holkama měly v plánu vůbec nikdy nikomu neříct, bylo zřízení Klubovny Rychlých šípů. Jenže po zkušenostech s koťaty nájemníci sklepy zamykat nezapomínali, a tak zůstalo jenom u plánů. Tajná klubovna bohužel nikdy nevznikla. Ačkoli teď mě napadá, že kdybych jó chtěla, tak ke klíčům se dnes už snadno dostanu...

Když nám ani klubovna nevyšla, založily jsme si s kamarádkou alespoň Kroniku Chipa a Dalea. První svazek jsme kvůli generacím příštím plánovaly zahrabat. No nakonec jsme ho nikdy nedopsaly, ale jeho počátky se spoustou vtipných příběhů někde ve sklepě mám. Možná, kdybych naši kroniku z nějaké zaprášené krabice vyhrabala, byly by generace velice pobaveny.

I když vlastně tahle kronika je po dvaceti letech už tím úplně jediným, co nás spojuje. Protože cesty naše, co se původně začly jen trošku stáčet, se nakonec proměnily v hrozně dlouhé dálnice a my, jestli se někdy potkáme u některého z našich mnoha výjezdů, budeme se moct zasmát tomu, co jsme dělali třeba 13.dubna 1990.

Ona taková kronika je nakonec panečku sakra dobrá věc a k autorství Kroniky Chipa a Dalea se tedy já - narozdíl od jiných autorů dalších podobných kronik - hrdě hlásím. A ze sklepa ji vyhrabu a počkám si u některého z mých výjezdů, jestli nepojede kolem Káťa.

Na tajemství holčiček

Taštička šitá podle Mariny, Bellet design. Nosí se v ní tajný deník psaný neviditelným perem. Až bude dopsán a až potkám u výjezdu Káťu, zahrabeme deník i kroniku kvůli generacím příštím.